Stylistická příručka

Obsah

Stylistická příručka L10N.cz
Externí odkazy
- Stylistické příručky cizích projektů

Stylistická příručka definuje pravidla pro překlady z pohledu používání jazyka, slohu, číselných formátů apod. Je to velmi užitečný dokument pro dodržení stylové a jazykové konzistence napříč produktem.

Stylistická příručka L10N.cz

Tato příručka poskytuje obecné informace k překladům softwaru do českého jazyka. Pokud má překládaný projekt vlastní příručku, řiďte se přednostně podle jejího obsahu a až poté podle pravidel zde. Cílem příručky je sjednotit styl přístup k překladům napříč překládanými projekty a vyhnout se častým chybám.

Společně s touto příručkou doporučujeme přečíst si náš Překladatelský slovník. I zde platí, že slovník konkrétního projektu by měl brán s vyšší prioritou, protože termíny v něm obsažené mohou mít v jeho kontextu jiný význam.

Čeština v kostce

Čeština je slovanský jazyk podobný polštině nebo lužické srbštině a velmi podobný slovenštině. Podobně jako o ostatních slovanských jazyků se podstatná a přídavná jména nebo slovesa skloňují a časují, tedy mění tvar podle osoby, počtu, času, osoby a dalších gramatických kategorií.

Formální úroveň jazyka

Čeština používaná v softwarových produktech by měla být přivětivá pro cílovou skupinu uživatelů, pro uživatele zkušené i začínající. Používejte češtinu spisovnou, ale výsledný překlad by neměl znít příliš naškrobeně ani strojově. Vyjma případů, které uvádíme níže, upřednostňujte činný rod před trpným. Vyhýbejte se dlouhým a složitým souvětím s velkým počtem vedlejších vět nebo složitými obraty. Jasný význam každé věty i popisku jsou pro uživatele za každé situace to nejdůležitější.

Pro oslovení uživatele používejte vykání (“zadejte”, nikoliv “zadej”). Uživateli netykejte ani striktně nerozkazujte. Vykání nezní nijak přísně a zároveň se jím vyhnete rodům (“Pokud si nejste jistý/á, …” -> “Pokud si nejste jisti, …”).

Vyhněte se použití první osoby (“já”, “mé”, “moje”), která může uživatele mást, o kom nebo čem je řeč. Také nepersonifikujte software, nejedná se o živou osobu. Např. místo překladu “Downloading…” jako “Stahuji…” můžete zvolit trpný rod “Stahuje se…” nebo “Stahování…”.

Při překladu softwaru se také setkáte s velmi krátkými popisky, jako např. “Install” nebo “Select”. Vždy dodržujte k uživateli respekt a vyhněte se rozkazovacímu způsobu! Pro krátké popisky a tlačítka akcí používejte infinitiv slovesa (“Zobrazit”, “Použít”, nikoliv “Zobraz”, “Použij”). Pokud program potřebuje od uživatele potvrzení nebo nějaký výběr, měl by být překlad zdvořilý (“Vyberte (prosím)…”).

Přirozenost vyjadřování

Každý překlad by měl dodržovat pravidla české gramatiky. Věty musí být správně jak gramaticky i obsahově a dobře srozumitelné. O jasný význam a snadné porozumění je při překladu potřeba velmi dbát. Nestyďte se po sobě texty číst nahlas nebo požádat někoho, aby si výsledek vaší práce přečetl, jestli zní přirozeně.

Vyhněte se zastaralým slovním obratům a složitým větám. Dávejte také pozor na příliš doslovný překlad z angličtiny, čeština má jinou stavbu vět a pořadí slov. Překlady slovo od slova nejsou přesné a zní jako stroj. Pro převedení zamýšleného významu do češtiny používejte vlastní slova z každodenního života. Typickým příkladem je překlad “Are you sure you want…?” jako “Jste si jisti, že chcete…?”. Mnohem přirozeněji a lépe zní věta “Opravdu chcete…?”.

V případě, že narazíte na souvětí, před překladem si jej několikrát přečtěte. Aby zněl výsledek přirozeně, může být potřeba změnit pořadí nebo i počet vět, souvětí rozdělit nebo naopak několik vět spojit. Snažte se udržet český text co nejjednodušší a nejvíce srozumitelný. Dejte také pozor na čárky a středníky.

Při překladech přivlastňovacích zájmen platí dvakrát měř, jednou řež. Hlavně u anglické “your” vás může svádět k překladu “Set Firefox as your default browser” jako “Nastavte si Firefox jako váš výchozí prohlížeč”. Nicméně správný překlad by byl “Nastavte si Firefox jako svůj výchozí prohlížeč”. Čeština má, na rozdíl od angličtiny, speciální zájmeno “svůj” pro přivlastňování podmětu. Nahlédněte do jazykové příručky níže a nebojte se ho použít. ;) Při překladu “you”/”your” jako “vy”/”váš” používejte malé počáteční písmeno “v”, samozřejmě s výjimkami, kdy si to žádá gramatika (začátek věty nebo popisku tlačítka). Angličtina také používá “you”/”your” častěji, než zní v češtině přirozeně. Někdy je tak lepší toto zájmeno úplně vypustit.

Internetová jazyková příručka: Konkurence přivlastňovacích zájmen

Častou chybou v překladu i mluveném jazyce bývá nadužívání zájmen a spojek jako “který”, “pokud” a “ale”. Pokud vás nenapadne dobrá formulace, kde se jim můžete vyhnout, zkuste je místy nahradit za “jenž”, “avšak” nebo podmiňovací způsob slovesa (“-li”).

Česká zájmena – Wikipedie

Ještě častějším problémem může být zbytečné používání cizích výrazů. I když se některé běžně používají, třeba i v dané oblasti a kontextu, vždy v překladu používejte české ekvivalenty, pokud existují. I když slova jako “menu” a “level” mohou mnoha uživatelům počítačů znít obyčejně, vaši rodiče nebo prarodiče mohou uvítat českou “nabídka” a “úroveň”. Pro vyhledání správných termínů použijte náš Překladatelský slovník nebo některý online srovnávací slovník. Jedinou výjimkou jsou názvy produktů nebo firem a ochranné známky.

Obvykle je také dobré se vyhnout zkratkám. Pokud je potřebujete použít, např. z důvodu nedostatku místa v nabídce, podívejte se nejdříve do stávajících překladů. Pokud je to poprvé, co takový problém potřebujete řešit, pokuste se najít nějakou ustálenou zkratku nebo se podívejte do jazykové příručky na pravidla pro jejich vytváření.

Kulturní odkazy, ustálená spojení a slang

Anglická ustálená spojení (idiomy) a fráze doslovně přeložená do češtiny někdy nedávají žádný smysl. Pokud v předloze vidíte přirovnání nebo slovní spojení, které vypadá divně, půjde o anglický idiom. Naštěstí existují webové stránky a slovníky, které vám pomůžou pochopit jejich význam.

Jakmile budete vědět, co slovní spojení znamená, můžete zkusit najít jeho český ekvivalent, nebo vyjádřit jeho význam vlastními slovy bez jakýchkoliv přirovnání.

Jednotky a jejich převody

Kalendář

V českém prostředí se používá 12měsíční gregoriánský kalendář.

Datum

Zápis	Formát	Příklad
Krátký (pro roky 2000 a dále)	d. m. yy	1. 12. ’99
Zkrácený	d. mmm	1. pro
Dlouhý (číselný)	d. m. yyyy	1. 12. 1999
Dlouhý	den měsíc rok (název měsíce ve druhém pádu)	1. prosince 1999
ISO 8601	yy-mm-dd	1999-12-01

Datum a měsíc zapsané pořadovou číslicí (s tečkou a mezerou na konci) mohou být buď jedno nebo dvouciferné. V oficiální korespondenci se můžete setkat se striktně dvouciferným zápisem (01. 12. 1999), ale v překladech vždy používejte zápis jednociferný (1. 12. 1999).

Čas

V českém prostředí používáme pro zápis času 24 hodinový formát. V mluveném jazyce je sice 12 hodinový formát běžný (“jsou tři hodiny odpoledne”), ale v překladu softwaru ho prosím nepoužívejte.

Hodiny a minuty jsou při zápisu času odděleny tečkou bez mezery. Hodiny se pak zapisují jednociferně, minuty vždy dvouciferně (7.30, 18.05, 23.25). Tečku lze nahradit dvojtečkou. V tom případě se hodiny mohou zapisovat dvouciferně také (7:30 i 07:30). Při překladu softwaru používejte jednociferný zápis.

Pro zápis časového rozpětí se používá pomlčka rovněž bez mezer (10-13 h, 12.00-12.45).

Čísla

	Oddělovač	Symbol	Příklad
Desetinná	čárka	`,`	1,23
Tisíce	žádný, nebo mezera pro dlouhá čísla		1234 nebo 123 456
Procenta (počet)	znak procento s mezerou	`%`	99 % (99 procent)
Procenta (přídavné jméno)	znak procento bez mezery	`%`	99% (99 procentní)

Číslovky se mohou stát velmi složitým oříškem, zejména při kombinaci číslic a slov. Jako překladatel byste měli byste se měli seznámit se správnou gramatikou pro čísla a číslovky, jaký je rozdíl mezi zápisem “12m” a “12 m”, a jak správně napsat “dvaačtyřicetiletý” s použitím číslic.

Měna

Měnovou jednotkou v České republice je české koruna. Značí se buď Kč nebo ,-, které následují za číslem oddělené mezerou (“50 Kč”). Při označení mincí, například “padesátikorunová mince” se mezera nepíše (50Kč mince).

Fyzikální hodnoty

V České republice se používá metrický systém, tedy kilogramy, metry, atd.

Adresa

[adresát]
[ulice] [číslo domu, vchodu nebo bytu]
[poštovní směrovací číslo] [název města nebo pošty]

Vážená paní
Jarmila Novotná
Pod Mlýnem 4
463 41 Dlouhý Most

Internetová jazyková příručka: Adresy

Telefonní čísla

Telefonní čísla v České republice se sestávají z devíti číslic. Při zápisu se obvykle oddělují mezerou do skupin po třech. Pokud je telefonní číslo včetně mezinárodního kódu s plusem, nebo méně často se dvěma nulami na začátku, odděluje se od zbytku čísla také mezerou.

+420 ### ### ###
00420 ### ### ###

Gramatika

Každý překlad by měl dodržovat pravidla české gramatiky. Věty musí být správně jak gramaticky i obsahově a dobře srozumitelné. Vyhněte se zastaralým slovním obratům a složitým větám. Při psaní souvětí dejte pozor na správnost interpunkce.

Práce s texty v aplikacích, psaní velkých písmen, …

V celých větách nebo textech na webových stránkách či článcích se pro psaní velkých písmen vždy řiďte pravidly české gramatiky.

Interpunkční znaménka

Pokud text webového odkazu končí s koncem věty, vkládejte do odkazu na konci tečku jenom v případě, že je odkazem celý přeložený text nebo věta. Pokud je textem odkazu jen několik slov nebo část věty na konci, pište tečku až za odkaz.

Při překladů textů také nezapomeňte za tečky na konci vět psát mezeru. Mezery se píší také za (ale nikdy před) dvojtečky a středníky. Uzávorkovaný text od závorek z vnitřní strany oddělený mezerami není. Naopak z vnější strany závorek už mezery správně patří.

Pro uvozovky používejte správně jejich českou variantu pro začátek a konec citovaného textu („ a “). Na české klávesnici je můžete napsat zkratkami Alt + 0132 respektive Alt + 0147. Odpovídajícími HTML entitami jsou „ a “. V ukázkách kódu, používání různých API nebo volání funkcí programů ponechávejte uvozovky nebo apostrofy podle předlohy (" nebo ').

Internetová jazyková příručka: Uvozovky

Seznamy

Čeština nemá pevná pravidla pro psaní seznamů položek. Jazyková příručka ale obsahuje dobré zvyky, jak se s nimi vypořádat.

Internetová jazyková příručka: Psaní výčtů

Názvy funkcí a vlastností programů

Psaní velkých písmen mimo začátek věty nebo vlastní jména nevypadá přirozeně. I pro názvy funkcí a vlastností programů používejte malá písmena a dodržujte běžná pravidla české gramatiky. Např. větu “With Tracking protection…” přeložte jako “S ochranou proti sledování…”.

Pokud opravdu chcete zdůraznit důležitost a jedinečnost dané funkce, můžete v krajním případě použít velké písmeno pro první slovo jejího názvu v prvním pádu, společně se slovem “funkce”. Předchozí příklad by tak vypadal “S funkcí Ochrana proti sledování…”. I v takovém případě ale upřednostňujeme psát celý název malými písmeny a skloňovat ho - “S funkcí ochrany proti sledování…”.

Prvky uživatelského rozhraní

Nadpisy by měly být stručné a jasné. Pokud to není nutné, nemusí mít formu celé věty. S velkým počátečním písmenem pište jen první slovo nadpisu.
Názvy oken a dialogů jsou co nejkratší a používejte pro ně infinitiv, např. “Uložit soubor”.
U popisků tlačítek píšeme s velkým počátečním písmenem jen první slovo, podobně jako u nadpisů. Snažte se také o popisek co nejkratší, ideálně jedno nebo dvě slova. Používejte slovesa v infinitivu, která nejlépe vystihují výsledek děje nebo akce, kterou tlačítko provede. Např. u tlačítka “Install” je vhodnější dokované sloveso “Nainstalovat”, než “Instalovat”. Většinu těchto případů byste měli najít v našem slovníku.
Rovněž u zaškrtávacích polí a přepínačů používejte infinitiv a s velkým počátečním písmenem pište jen první slovo. Dejte pozor, aby překlady všech položek stejné skupiny byly konzistentní a zněly přirozeně jako výběr ze seznamu možností.
U rozbalovacích seznamů můžete také psát první slovo s velkým počátečním písmenem, pokud není prvek součástí věty nebo s odpovídajícím popiskem nedává smysl věty. V tom případě se pokuste popisek přizpůsobit tak, aby tvořil gramaticky správnou větu se všemi možnostmi ze seznamu. Také se pokuste udržet český překlad všech možností přibližně stejně dlouhý.
Vysvětlivky zobrazované po najetí myší na prvek v uživatelském rozhraní fungují jako rychlá nápověda. Použijte pro překlad jejich textů činný rod s daným prvkem v pozici nevyjádřeného podmětu. Např. “Zobrazí historii”, “Uloží soubor”, “Otevře nabídku”.
Access keys, někdy také Akcelerátory, jsou jednoklávesové zkratky k určitým prvkům uživatelského rozhraní. V kombinaci s čtečkami obrazovky umožňují nevidomým nebo slabozrakým uživatelům rychlou navigaci v uživatelském rozhraní. V uživatelském rozhraní je v popiscích často uvidíte jako jednotlivá podtržená písmena. Při překladu access keys nezapomeňte, že vybraný znak musí být na české klávesnici a lze ho stisknout/napsat společně se stisknutou klávesou Alt. Můžete se řídit pravidlem, že vybrané písmeno musí být obsaženo v popisku, je bez diakritiky a v ideálním případě je v nabídce nebo dialogu jako access key použito jenom jednou. Pokud písmeno z angličtiny už tyto vlastnosti splňuje, je ideálním kandidátem.
Klávesové zkratky jsou tvořeny z funkční klávesy nebo kláves (Ctrl, Cmd, Alt, Shift, …) a jednoho nebo více písmen. Např. Ctrl+S pro uložení souboru nebo Ctrl+Q pro ukončení aplikace. Při překladu se s nimi můžete potkat v kompletní formě (zápis všech kláves) nebo můžete změnit jen písmeno, které je součástí zkratky. Velmi doporučujeme klávesové zkratky ponechávat stejné, jako v anglické verzi softwaru. Výjimkou jsou situace, kdy použitý znak není na české klávesnici nebo ho nelze stisknou společně s potřebnou funkční klávesou.

Externí odkazy

Nejrelevantnější odkazy ke konkrétním částem příručky najdete přímo v textu.